Našimi výtvarnými předchůdci v Úpici byla skupina 3K+B, kteří se již řadu let scházeli v tehdejším kulturním klubu ROH. V osmdesátých letech však tato činnost skončila. V roce 1980 se však výtvarný kroužek dočkal znovuzrození pod vedením pana Aleše Řezníčka. Scházeli jsme se každé pondělí v atelieru v klubu. Naši první výstavu jsme uspořádali po dvou letech činnosti. Z početné skupiny výtvarníků se vykrystalizovala část, která měla o kreslení a malování opravdový zájem. Nestačilo nám scházet se pouze v pondělí. Potřebovali jsme atelier, kam bychom si mohli docházet každý dle své potřeby. Podařilo se nám sehnat prostory v podnájmu na schodišti pod náměstím. Abychom je dostali, museli jsme v celém domě opravit a natřít okna. Potom následovaly týdny zednických prací. Nakonec jsme měli celkem slušný atelier. Ale nároky samozřejmě stoupaly. Bylo tam vlhko a nedostatek denního světla. V těchto letech jsme byli pod záštitou OKS Trutnov. Pro nás to byly krásné roky. Jednak jsme mohli pořádat výstavy bez obav z cenzury, naše práce nepodléhaly žádnému výběru, jak tomu bylo v jiných okresech. OKS nám také zajišťovala účast na národních přehlídkách kresby a grafiky, jako Trienále Brno, Bienále Most, AMO Šumperk apod. Na těchto akcích jsme poznali spoustu nových přátel a také skupinu Gama. Po čase se nám podařilo vybojovat exluzivní prostory na Dlouhých Záhonech. Opět následovaly týdny prací. Ale měli jsme atelier, který nám mohl každý závidět. Navíc součástí budovy bylo přírodní divadlo, které vybízelo k pořádání různých akcí. Scházeli jsme se i několikrát týdně. Malovali a propadli grafice. Navíc se nám podařilo přesvědčit místní úřad, že Úpice potřebuje novou výstavní síň. To se podařilo a dokonce byla přestavěna na základě našich návrhů. V roce 1988 jsme se rozhodli uspořádat sami národní přehlídku výtvarníků z Čech a Moravy. Náročnou přípravu jsme zvládli a víkendové setkání bylo zakončené krásnou výstavou. Tohoto úpického bienále jsme uspořádali 3 ročníky.  Mimo to jsme se snažili zajistit pro město co nejvíce výstav. Pro naše přátele, ale také výtvarníky zvučných jmen - Vladimíra Komárka, Aleše Lamra apod.  V roce 1989 jsme stáli u zrodu vzniku místního OF. O půl noci před volbami jsme vyrazili pomalovat naše město.

Po revoluci jsme zůstali tak trochu na holičkách. Atelier nám byl odebrán z důvodu komerčního využití, výstavní síň se stala prodejnou. Nicméně nám bylo povoleno používat výtvarný atelier v Lidové škole umění. To bylo v roce 1992. Naše činnost neustala. V nynější době si už každý pracuje sám doma. V letních měsících si jezdíme zakreslit do přírody. Každý rok jezdíme na hory. I nadále se scházíme každý týden, abychom si prohlédli nová díla, nebo si jen popovídali. Za 30 let jsme uspořádali řadu výstav doma i v zahraničí. Naši první výstavou oslavující naše výročí byla výstava v Lapidáriu v Praze.

Za 30let mezi námi vzniklo opravdové přátelství. Snažíma se pomáhat si navzájem nejen pracovně, ale ani problémy jiných nás nenechávají lhostejnými.